Starší vydání občasníku
Zde můžete najít všechna starší vydání občasníku Vezáda.
Předvánoční dárky přírody
Už jsme jednou v našem předvánočním vydání psali o dárcích a jejich psychologických účincích. Myslím zajímavé je,že ty kterými nás příroda rok co rok obdarovává i v chladném podzimním, předvánočním čase jaksi vůbec nevnímáme. Řeč je o divoké zelenině a bylinkách. Pokud nebudete jen přirozeně věřit zkušenostem našich předků a přejete si čísla tak tedy vězte,že například obsah vitamínu C v planě rostoucí zelenině a bylinách je v průměru čtyřikrát vyšší než u kulturních rostlin. Zatímco například Kozlíček polníček má průměrný obsah vitamínu C zhruba 35 mg na 100 g, obsahují pampeliškové listy v průměru 115 mg na 100 g vitamínu C. A to není ještě zdaleka špičkový sprinter. Například všem známá kopřiva obsahuje v průměru 333 mg vitamínu C na 100 g a třeba méně známá Mochna husí až 402 mg na 100 g hmoty. Všechny tyto dárky přírody ale obsahují ještě mnoho dalších našemu tělu tolik prospěšných látek. Nemluvě o tom, že naši prapředkové moc dobře věděli, že hojivá síla rostlin spočívá v jejich celistvosti. Odborněji -nemá cenu se soustředit na jednotlivé komponenty jako například vitamín C, vitamínE nebo ß-karoten. Mnoho látek obsažených v zelenině nebo bylinkách jako například Flavonoidy, Polyfenoly Sulfidy nebo Karotenoidy jsou látky bioaktivní a působí optimálně a synergicky jen pokud jsou pospolu.
Vzapomenuté stromy života
Možná jste to ve svém životě také zažlili. Dostali jste se na rozcestí mezi v(za)pomenutým. Co to je za divný překlep řeknete si. Žádný překlep, ale slovní hříčka objímající snad všechny pocity těch, kteří delší dobu žijí nebo žili někde v cizině nebo chcete-li ne zrovna cizí, ale jiné zemi. Člověk se neustále ocitá na nejprve tenkém kmínku - mostíku, cestičce, ale po letech na stále silnějším kmeni - mostu, cestě mezi kořeny začátku a korunou přítomnosti a budoucna. Ptáte se. Co je pro spokojený život důležitější? Vzpomínat nebo zapomínat? Myslím, že právě vzapomínat je to správné, atedy zachovávat si v mysli obojí – vzpomínky, ale i zapomění. A to na obojí. Na cizinu i na domovinu.
Rajský zajatec
Řekněte sami. Pamatuje si někdo z Vás takové léto jako to letošní. Já tedy za více než půlstoletí mého života ne. Jakoby na slunci zrovna k nám přivrácené „letní“ straně neplánovaně praskl veliký puchýř a z něj se na nás nekontrolovaně řine skoro bych řekla až smrtící sluneční řeka. Jak už jsme před dvěma lety psali, voda se stává pokladem a zem pokrytá přirozenou vegetací nebo alespoň ochrannou vrstvou mulče (viz Občasník červenec-srpen 2016) pak hotovým rájem. Asi je dobře, že se najdou i rostliny, kterým přesto ten prasklý puchýř prospívá. Vyloženým milovníkem slunce, ať už na něj pohlížíte z jakékoliv strany, je jak jej nazývají naši rakouští sousedé Paradieser tedy rajče.
Nová míza
Taky Vám občas přijde, že se dnes věci mění až závratně rychlým tempem. Ještě něco ani nestačilo dosloužit a už musí, někdy bych řekla bohužel, udělat místo novému. To pak jednomu přijde jak ten čas běží. Údajně jsme všichni vzešli z přírody, tedy nejspíše ani neumíme jinak. I ta neustále mění svoji podobu od zániku k novému zrodu. Čas, tak jak ho vnímáme, asi nikdo z nás zatím zastavit neumí, ale obrodit se do určité míry lze.
Vyřazení vyrašení
Je to malý zázrak jak z mnohdy pro nás skoro neviditelných semínek a plodů, které se dostaly samovolně do půdy (nebo tam byly jako například česnekové cibulky „zapomenuty“), začínají již v brzkém předjaří klíčit nejroztodivnější rostlinky.
Genelita
Ne nejde o chybu v nadpisu. Genelita je na postupu. Nejde ani o elitu, ani o genialitu, ale právě o jejich protiklad o elitářství v oblasti genetické úpravy kulturních rostlin.
Když jsem uvažovala nad tématy tohoto lednovo-únorového občasníku vyhrálo to u mě osivo a sadba. V záloze jsem ještě měla půdu, ale k té v některém z doufejme příštích zimních vydání. Vždyť které měsíce se lépe hodí pro tuto činnost – tedy třídění a přípravu semínek a sazenic. Na zahradě nebo políčkách není moc co do činění, a tak se člověk může věnovat přípravě a plánování výsevu a výsadby.
Sedíte pohodlně v teple domova s některým z našich semínkových čajů a kouskem rumového koláče ze starých odrůd? Pokud tomu tak je …… i čtení patří k zimním měsícům.
Dejme spěchu červenou
Pro mě je to až neuvěřitelné, ale za pár týdnů tady opravdu budou Vánoce. Zase je tu ten čas, který začíná vzpomínkou na všechny naše blízké zemřelé a končí Zrozením. Tak trochu mi ale přijde, že těm snad ve všech pádech skloňovaným klidným, hezkým Vánocům předchází čas neuvěřitelného nákupního, použiju-li opět aktuálního hesla doby „máslového shonu„. Jaksi mimochodem jsme trochu vzali za své, že čas Vánoc je čas hory dárků a hory jídla a podléháme tak neviditelné zvůli „vánočního trhu“, která nás už od prvních listopadových dní neúnavně masíruje v duchu „trhnout co nejvíce“. Je určitě hezké a příjemné být obdarováván a dokonce jsem někde četla, že neočekaný dárek tento prožitek ještě zvyšuje, no to jsou ty studie ale. Co je to vlastně dárek? Musí to být pro nás velké děti nutně něco materiálně hmatatelného?
Vínodávání
Nadcházejí dva měsíce kdy příroda finišuje a rozdává plnými hrstmi své plody. Ti, kterým není lhostejný osud našich polí, luk, lesů, sadů, vinohradů, zahrad prostě našeho trvale udržitelného „Lithia“ by v tomto ročním období teď určitě dali hlas třeba Vije - Straně vína a jablek. Nemohla jsem si odpustit tuhle lehkou předvolební parafrázi. Vždyť tak by to přeci asi mělo být, člověk by měl stranit především svým zájmům a politické uskupení, které by především chránilo a pečovalo s úctou dobrého hospodáře o toto přehlížené nebo možná i záměrně neviděné nedozírné přírodní bohatství mi naprosto na naší politické scéně chybí. Že by trhlina na trhu? No máme nad čím přemýšlet. Byla by to myslím rozumná protiváha digitálně-robotizované větvi generací neexistujících písmen abecedy dnešní společnosti.
Pomíjivost bytí
Lze cestovat časem? V našich myslích určitě ano a pro mne to má tentokrát smutně vyjímečnou symboliku. I když až téměř na sklonku měsíce srpna jde alespoň v mé fantazii o prázdninové vydání, ve kterém bych se s osobní pokorou chtěla ráda malinko věnovat myšlence pomíjivosti bytí. Podívejte na tu křehkou vážku, v jednom okamžiku je tady a pak…, kdo ví?
Jarní magie
I skalní materialisté si určitě připustí , že pokud prostupuje nějakým ročním údobím magie, pak je to určitě čas od „Čarodějnic„ ke Slunovratu. Již staří Keltové a Germáni uctívali den Slunovratu jako jeden z nejdůležitějších dnů roku – celá příroda slaví svůj zenit. K uctění a usmíření všech božstev obětovali pod Černým bezem, který byl zhmotněním přechodu mezi skutečnou přírodní říší a božskou říší paní Holle. Ti čtivější ji znají určitě z pohádek jako dobrotivou a spravedlivou ženu. Odtud také germánský název tohoto keře, Holunder (patřící paní Holle). Tradovalo se a dodnes v mnoha vesnicích ještě platí, že blízkost tohoto keře přináší štěstí, požehnání a ochranu domu a statku neboť v něm žije dobrá duše paní Holle a že jeho ořezání neřkulíc pokácení je hřích. Jako by tento sám vyhledával lidskou blízkost a snažil se nám sdělit „Užij mne, pomohu Ti.“ Spolu se spoustou dalších bylinek, které rostou právě v tomto období, patří už od antiky k podstatné o neopomenutelné součásti jarních bylinných směsí, nemluvě o použití listů k barvení přírodních materiálů, dřeva k vykuřování a plodů vlastně ke všem výše zmíněným účelům a ještě něčemu navíc. Více opět v oddíle Tipy.
Proto jsme Černý bez zvolili rostlinou vydání.
Strana 1 z 2
- Začátek
- Předchozí
- 1
- 2
- Následující
- Konec