Starší vydání občasníku
Vzapomenuté stromy života
Možná jste to ve svém životě také zažlili. Dostali jste se na rozcestí mezi v(za)pomenutým. Co to je za divný překlep řeknete si. Žádný překlep, ale slovní hříčka objímající snad všechny pocity těch, kteří delší dobu žijí nebo žili někde v cizině nebo chcete-li ne zrovna cizí, ale jiné zemi. Člověk se neustále ocitá na nejprve tenkém kmínku - mostíku, cestičce, ale po letech na stále silnějším kmeni - mostu, cestě mezi kořeny začátku a korunou přítomnosti a budoucna. Ptáte se. Co je pro spokojený život důležitější? Vzpomínat nebo zapomínat? Myslím, že právě vzapomínat je to správné, atedy zachovávat si v mysli obojí – vzpomínky, ale i zapomění. A to na obojí. Na cizinu i na domovinu.
Tak jako jsou stromy zakotveny svými kořeny pořád na jednom místě, korunou, tedy přítomností a budoucnem, se dostávají i do dalekých krajů. A stejné je to myslím i s námi lidmi. Pokud už se ocitneme na životních křižovatkách tíhneme sice spíše ke kořenům domoviny. Po čase nás to ale zase táhne za něčím novým. A tak je to asi správné i přirozené.
Vracet se na kořenová místa je pak podle mého jakási podstata pocitu bezpečí a ochrany. Již odpradávna spojovali lidé tento pocit mimo jiné i s velkými stromy, které jim skýtaly nejen ochranu před nepohodou, ale mnohdy byly i zdrojem potravy a hojivých látek obsažených v jejich pupenech, květech, plodech, listech nebo kůře. Není tedy asi divu, že jakmile člověk začal postupně přecházet z kočovného způsobu života spíše na život sídelní, začal si vědomě tyto ochránce před zlými duchy a silami, před nečasem, bleskem a hromem, ale i slunečním žárem nebo deštěm sázet v blízkosti svého obydlí. Jde o takzvané stromy života. Jedním z takových stromů je i ořešák královský-vlašský. A propos pro mne symbolický strom co se vzapomínání týče. Jeho jádro mi připomíná lidský mozek, pro jehož vzapomínací funkci (údajně až 2,5 miliónů Gigabyte) jsou látky v něm obsažené velice důležité.
I přesto, že cesta tohoto stromu do našich krajů byla spojena s dnes tak diskutovaným velkým stěhováním národů - více si přečtěte v oddíle Rostlina vydání, a naše zeměpisné šířky a délky nejsou jeho původní domovinou, zdomácněl a neubližuje, natož aby škodil. I s největší pokorou má podle mého každý člověk právo pít někdy „víno“ a ne jen „vodu“, dát si ořech vlašský a ne jen bukvici (nic proti bukvicím). I pocity těchto lidí myslím už umím lépe pochopit. Je nám asi jaksi přirozené, že za vidinou lepšího života pak jdeme i do cizích zemí.
A ještě k té koruně. Asi také trochu záleží, kde všude vyrostla a kolik vzpomínek tam nasbírala při svém růstu. Nejde zapomenout, ale ani jen vzpomínat. Člověk neustále vzapomíná a na určitá místa a k určitým stromům a lidem života by pak jel i třeba světa kraj, aby se s nimi cítil opět jako doma. Pohybovat se je lidem přirozené a pokud jsou podmínky okolí pro kořeny a pro růst koruny příznivé, vrací se člověk vždy rád a rád vzapomíná. Na obojí a do všech světových stran. Neustále. Vlastně tak tu stále košatější korunu poznání a zážitků stromu života obohacuje a dělá pestřejší i po případném návratu k jeho domovinovým kořenům.
A nyní se jako vždy z vesmírných úvah vrátíme i na pevnou zem a v oddílech Recepty a Tipy vám přinášíme zase něco pro rozmazlování těla i duše.
Nebojte se vzapomínat a dělat život a svět pestřejší!
Vaše Vezáda
Text + foto: vlastní
Rostlina měsíce
Ořešák královský neboli vlašský - lat. Juglans regia
Původ:
Jak už sám název napovídá je ořešák královský vznešeného původu snad až z dalekého Perského zálivu. Některé zdroje uvádějí, že jsou jeho domovinou kraje rozprostírající se mezi Černým a Kaspickým mořem. Na slunečném předhůří Kavkazu roste tak hojně, že vytváří až lesní porosty. V časech velkých stěhování národů se dostal Juglans regia v překladu z latiny ořech neboli „Královský žalud Jupiterův“ přes Řecko, Řím a Francii – odtud název vlašský – welsch (Welche nebo Wale byli dříve označováni naši galští a románští sousedé) na stoly královského dvora v Německu a odtud dále do našich zeměpisných šířek. Do Anglie a Irska jej přinesli Římany vytlačení Keltové. Dnes se s jeho širokou korunou můžeme setkat i na chráněných návrších pobřeží severního moře, avšak nikdy ne na písečném podloží.
Recepty a receptury
Janovy ořechy
Suroviny:
asi 15 zelených ořechů nasbíraných kolem svátku svatého Jana tedy kolem 24.6. (jsou li ořechy ještě měkké a tedy vhodné k nakládání zjistíme jejich napíchnutím přes zelenou slupku), 250 g cukru, 20 ml vody, 20 ml octa z květů černého bezu (viz. Recept z občasníku) kůra z jednoho chemicky neošetřeného malého grapefuitu, koření - špetka koriandru, 1špetka muškátového květu, morek z jedné bourbon vanilky, špetka skořice, špetka nadrceného nového koření, asi polovina polévkové lžíce šalvějových květů, ibiškový nebo růžový květ nakrájený na drobno, špetka soli
Myslík - oříškovo-česneková pomazánka
Suroviny:
různé druhy sýrů, dobře můžete využít zbytky měkkých (např. žervé) a tvrdých sýrů, máslo nebo majonéza podle chuti, vlašské ořechy podle chuti, česnek podle chuti čerstvé bylinky - například řebříček, oregáno nebo popenec
Valjug - odvar ze zelených listů ořešáku
Jak již bylo uvedeno v článku o ořešáku, je odvar připravený z jeho listů velice dobrým pomocníkem při zanícených sliznicích. Mírní průjem způsobený podrážděnými sliznicemi střev, záněty sliznic v ústech, záněty dásní a spojivek. Zevně pomáhá také při akné, ekzémech, hemoroidech nebo lze odvar použít ke kloktání při bolestech v krku.
Vlašské pesto
Suroviny:
asi 400 g vlašských ořechů, olivový olej, nastrouhaný parmezán, hrst nasekaných zelených listů petrželky, celeru nebo pastiňáku
Vezádačo
Tak jako kdysi dal benátský hoteliér Giuseppe Cipriani svému pokrmu, jehož barevná kombinace červené a bílé mu připomínaly díla stejnojmenného malíře název Carpaccio dovolili jsme si barevnou kreaci podle našich barev nazvat Vezádačo.
Vlašipánky
Suroviny pro těsto:
150 g medu, 75 g hnědého cukru, 30 g másla, 1 vejce, ½ lčižky nastrouhané pomerančové kůry, morek z jednoho vanilkového lusku, špetka soli, 1 čajová lžička kakaového prášku, 1 čajová lžička koření do perníku (směs koření si můžete připravit i podle vaší chuti i sami z trochy nadrceného hřebíčku, mleté skořice, nadrceného badyánu, anýzu a kardamonu), 220 g mouky, 1 čajová lžička prášku do pečiva
Tipy
Valšík - retušování malých škrábanců na přírodním dřevě
Malé škrábance na přírodních dřevěných plochách nábytku lze jednoduše a rychle zaretušovat pomocí jádra vlašského ořechu. Jednoduše přejíždějte ořechovým jádrem po škrábanci tzv. do ztracena tak dlouho, až není patrný. Poté můžete plošku ještě jemně rozleštit.
Text: vlastní
Vlašská sklenička
Zkuste vaše blízké překvapit malou předvánoční pozorností. Darujte jim hotovou směs ve skleničce pro přípravu lahodných vlašských tyčinek. Přidat musí jen máslo. A pokud pekařského začátečníka ani tak nezlákáte, získá tak alespoň zajímavou vánoční dekoraci, kterou může třeba později s opatrností nakrmit ptáčky.
Protipoťák – ořešáková koupel nohou
Příprava koupele:
Asi 10 g usušených nebo 6 čerstvých listů přelijeme půl litrem vařící vody a necháme v přikryté nádobě asi 15 minut vyluhovat. Tento odvar nalijeme do lavoru a přelijeme asi 2,5 litrem teplé vody. V této koupeli máčíme nohy asi 15-20 minut. Poté osušíme do tmavého ručníku. Koupel opakujem denně po dobu 1-2 týdnů a poté po několik týdnů každé 3 dny.
Hrátky pod ořechem
Jak už jsme v článku o rostlině vydání psali je ořešák královský jedním ze srdečních rodinných stromů. Skýtá lidem útočiště za deště nebo v horkém letním úpalu. Rádi pod ním povečeří s přáteli nebo oslaví radostnou někdy možná i méně radostnou rodinnou událost a nebo jen jednoduše posedí a tiše rozjímají v šumění jeho listů.