Původ: 

Jak už sám název napovídá je ořešák královský vznešeného původu snad až z dalekého Perského zálivu. Některé zdroje uvádějí, že jsou jeho domovinou kraje rozprostírající se mezi Černým a Kaspickým mořem. Na slunečném předhůří Kavkazu roste tak hojně, že vytváří až lesní porosty. V  časech velkých stěhování národů se dostal Juglans regia v překladu z latiny ořech neboli „Královský žalud Jupiterův“ přes Řecko, Řím a Francii – odtud název vlašský – welsch (Welche nebo Wale byli dříve označováni naši galští a románští sousedé) na stoly královského dvora v Německu a odtud dále do našich zeměpisných šířek. Do Anglie a Irska jej přinesli Římany vytlačení Keltové. Dnes se s jeho širokou korunou můžeme setkat i na chráněných návrších pobřeží severního moře, avšak nikdy ne na písečném podloží.

Vzhled a popis rostliny:

Na podzim a v zimě, kdy strom nemá listy vyhlíží jeho koruna subtilně. Ne tak v plném olistění. V horoucím létě je tak dárcem blahodárného stínu nebo ochrany před prudkým a náhlým deštěm. Jeho olistění je tak těsné i díky tomu, že listy vyrůstají i na tenkých  větévkách uvnitř koruny. Kmen ořešáku je poměrně krátký. Ve dvou až třímetrové výšce se dále rozděluje do vícero silných větví. Přitom se stává žilkovitým a sukovitým a ve stáří také skoro vždy dutým. Zhruba v šedesáti letech je strom vysoký 20 m, ve stech letech pak asi 30 m. Dožívá se až 150 let. Jeho dřevo je houževnaté a elastické. Barevně se v něm střídají viditelně světlejší a tmavší tóny. Kuriozně  je to právě nemocné, od žilkových suků prorostlé dřevo, které svojí zajímavou kresbou nejvíce láká řezbáře a truhláře. Žilkové sukování jsou otoky kmene, které jsou způsobeny bakteriální nebo houbovou nákazou. Na druhou stranu je však ořešák pro svůj vysoký obsah tříslovin a hořkých látek málokdy navštíven hmyzem. Jako rostlina jednodomá, to znamená že na jedné rostlině se vyskytují jak samčí tak samiččí květy, oplodňuje strom sám sebe nebo to přenechává větru. Nebezpečné je pro něj vlastně jen klima. Pro svůj původ vyžaduje ořešák hodně slunce a chráněné místo. Je velice citlivý na chlad a mráz. Pokud zastihne na konci dubna strom v květu mráz je sklizeň jeho plodů vyloučena. Den svatého Marka tedy 25 duben je pro vlastníky ořešáku obávaným dnem. Snad ještě více než Ledoví muži v květnu.

Mytologie:

Botanicky vzato jsou stromy zdřevnatělé rostliny s kmenem a korunou, kořeny zakotvené v půdě. Avšak skutečnost, že z někdy až  nepatrně malých semínek vyroste mocný obr, s hlavou v oblacích, byla důvodem proč  jim byly připisovány až magické vlastnosti. Například, že jsou obydlím některých bohů a vítr který ševelí v jejich větvích pak jejich řečí. A tak se pak časem nějak stalo, že začaly být vědomě vysazovány v blízkém okolí domova. Měly tak chránit rodinu před zlem, neštěstím, čarodějnicemi, zlými silami a duchy a přirozeně také, díky své velikosti, dům před nečasem, bleskem a hromem.  

O velké úctě a pokoře vůči těmto velikánům svědčí také staré keltské tradice. S nepokojem v srdci tito vzhlíželi od 21.4. do 30.4. k nebesům a vzývali bohy, aby nepřinesli pro ořešákové květy a tak budoucí úrodu smrtonosný chlad a mráz. Dny sklizně tj. zhruba období od od 24. října do 11. listopadu dokonce světili.  To určitě svědčí o tom, jak si cenili jeho plodů, zajišťujícím jim svým vysokým obsahem tukových a proteinových látek tu správnou výzbroj pro chladné zimní měsíce. Zároveň představoval symbol rychlé pomíjivosti bytí. Jeden den tu  ještě byl mohutný strom, zářící v plné kráse říjnového slunce a přes noc je celá nádhera a imponující moc pryč, odvátá první listopadovou větrnou bouří. Symbolická pomíjivost bytí. Tam kde se ještě včera rozpínala pyšná, mohutná koruna je dnes jen hubený skelet větví a ratolestní. Člověk pak o to víc přemýšlí o rychlé pomíjivosti bytí. Nedává mu příroda svým každoročním umíráním na vědomí, že všechny materiální hodnoty jsou vlastně pomíjivé a že se dříve nebo později vlastně rozpadnou? A existují, odhlédnouc od přítomnosti, nějaké věci, které nepomíjí a jsou věčné? I takové otázky si kladli naši keltští prapředkové. Shledávali pak svůj opravdový domov ve víře na život na onom světě, který si člověk zaslouží odříkáním, obětmi a smrtí. 1. listopad pak pro ně byl nejdůležitějším ročním svátkem. Tehdy slavili a pili pivo a zajídali ho husou nadívanou ořechy.     

Využití:

Ořešák královský řadíme právem pro jeho široké využití a jak již bylo popsáno i bohaté listoví a tím i ochranu proti slunečnímu úpalu nebo dešti, stejně tak jako ochraně proti obtížnému hmyzu k jednomu z tak zvaných stromů života nebo-li stromů domova.

Dodnes jsou tyto darovány a pak zasazeny při slavnostních příležitostech v blízkosti lidských obydlí a stávají se jakýmsi zeleným srdcem celé zahrady. Díky svojí stálosti a mnoha letům, které potřebují aby rostly a prospívaly jsou to právě ony, ke kterým se tak rádi vracíme neboť k nim cítíme silné pouto. Jsou pro nás jedním ze symbolů domova. Některé stromy života, jednou zasazené našimi předky, nás pak doprovázejí po mnoho generací, někdy až po staletí. Jsou svědky rodinné historie a i mnohé manželství jou stvrzena manželským polibkem právě pod jejich korunou. Jsou spojencem zamilovaných a pak zase jejich dětí, často po celý život.

Účinné látky a působení:

Lidové léčitelství využívá k hojivým účelům listy, květy, výhonky, mladé ratolesti, zelené a zralé ořechy. Důležité je upozornit, že lidé s citlivým žaludkem reagují někdy na pití čaje z listů nevolností a zvracením. Nejdůležitějšími účinnými látkami listů, květů, mladých výhonků a ratolestí a zelených slupek plodů jsou třísloviny, flavonoidy, fenolkarbonové kyseliny, silice a hořčina Juglon. Zralé plody-ořechy pak obsahují tuky s vysokým podílem mastných kyselin (kyselina linolenová), uhlohydráty, mnoho minerálních látek (draslík, vápník, železo, hořčík, fosfor), vitamíny (vitamíny skupiny B, niacin a provitamin A).

Například třísloviny snižují propustnost např. sliznic žaludku a střev. Je to důležitá prevence proti vzniku zánětlivých onemocnění, protože tak vzniká určitá ochrana proti vstřebávání škodlivých látek a spouštěčů nemocí. Je tím zastaven i růst škodlivých bakterií a zároveň zpomalováno oddělování poškozených sliznic. Třísloviny obsahující rostliny působí na tomto principu především velice dobře při hojení chronických zánětlivých procesů nebo i zástavě krvácení z poškozených sliznic.

Hořčiny pak mimo jiné přispívají k optimální regulaci funkce žaludku a střev tím, že mají protikřečové a uvolňující účinky.

Při sběru jednotlivých částí rostliny je dobré dbát toho, že nejvyšší obsah účinných hořkých látek a jejich léčivá síla je nejprve v kmeni – tedy kůře mladých ratolestí a výhonků, poté v květech a po odkvětu v listech. Jakmile ale začíná růst plod ztrácí tyto na hořkosti a mění se na látky sladkého plodu. Po uzrátí plodů jsou již listy pro léčebné účely nepoužitelné. Převážné množství šťávy obsahující účinné látky se přesunulo do plodu.

 

Způsob sběru a využití:

Listy se strhávají z listového vřetene a suší na stinném a vzdušném místě. Zelené ořechy a slupky se sbírají nejlépe v termínu kolem sv. Jana tedy kolem 25.6.

Ořechy se sbírají po vyloupnutí ke konci září až do konce října a uchovávají na suchém a vzdušném místě, nejlépe ve vzdušných jutových pytlících. Nejbohatší úrodu dávají zhruba ve dvou až tříletých periodách.

Listy, buď čestvé nebo sušené působí dobře například při léčbě cukrovky nebo žloutenky. Odvar z listů je pak velice dobrým prostředkem ke kloktání při bolestech v krku a mandlí. Čaj z listů se obecně podává při zanícených sliznicích a mírní průjem při podrážděných sliznicích střev. Olej z ořešáku královského pomáhá při terapii revmatoidní artritidy a dle tvrzení mnoha pacientů i při artrózách. Více návodů k přípravě a použití najdete jako vždy v oddíle Tipy.

A ještě jedna zajímavost. Ani vlastníci menších a malých zahrad nemusí rezignovat na ořešák královský. Existují i odrůdy specielně vyšlechtěné pro tyto typy zahrad např. Lara nebo Europa.

 

Text + foto: vlastní

Zdroj: Reinhard Schiller, Die Hildegard-pflanzen-Apotheke, St.Benno Verlag GmbH, Leipzig

MUDr. J.Korbelář a Z.Endris, Naše rostliny v lékařství, SZN, Praha 1958

Landidee, Altes Wissen, Frueling 2018, Landidee Verlag, Muenchen

Michael Vescoli, Heinrich Hugendubel Verlag, Kreuzlingen/Muenchen 1995

 Alberts, Mullen, Spohn, Léčivé stromy a keře, Nakladatelství P.Dobrovský-Beta a Jiří Ševčík, Praha –Plzeň 2006

J.Kuenzle. Das grosse Kraeuterheilbuch, Walter- Verlag, Olten, 1961

Anne Iburg, Přírodní medicína, Rebo productions CZ, Dobřejovice, 2004

Landlust, September/October 2018, LV Publikumsmedien GmbH, Muenster