Starší vydání občasníku
Voda nad zlato
I když přichází čas, ve kterém je na zahradě pořád co do činění, rozhodli jsme se trochu „odbočit„ od tématu. K čemu všechno to úsilí, kdyby nebylo té zázračné životodárné tekutiny zvané voda. Vše živé kolem i v nás je bez ní odsouzeno k zániku. Dospělý člověk sestává z více než 60 % z vody, děti dokonce až ze 70 %. V našich zeměpisných šířkách máme to štěstí, že jejím nedostatkem zatím netrpíme, ale.
Všechna naše vodstva vytékají doslova na všechny světové strany ze země pryč, aby pak skončily v moři. Souhrou faktorů intenzivního obhospodařování půdy a regulací vodních toků pak po bleskových povodních berou vše, co po staletí tyto naplavily, v lepším případě do přímořských nížin, ne-li přímo do moře (které je jak víme slané a pro suchozemské živočichy nepoživatelné). Jeden by řekl co já s tím, normální smrtelník, snažící se si vylepšit jídelníček něčím z vlastní produkce nebo jen užívat volné chvíle ve stínu stromu na vlastní zahradě. Mě se to přece netýká. Omyl. Odpověď zní dotýká a začít maličkostmi je vždycky možné.
Vždyť co může být horšího než přijít o vodu ve vlastní studni. A ta je výše popsaným ohrožena nejvíce. Rychlým odtokem a špatným vsakem do hnojivy „zředěné půdy“ se výrazně snižuje hladina spodních vod. Pro zasvěcenější si dovolujeme citovat článek z časopisu Schrot und Korn (04/2016).
Před 100 lety vyvinuli chemici Fritz Haber a Carl Bosch metodu, jejíž pomocí vyrobili z dusíku obsaženého ve vzduchu amoniak. To byla hodina narození umělých hnojiv. Od té doby přichází na pole tato nejdůležitější živina převážně z chemických továren. Výnosy enormně stoupají, ale půda se vyluhuje, jelikož umělá hnojiva sice vyživují rostliny, ale ne půdní organismy. A taky je potřeba energií. K výrobě jednoho kilogramu syntetického hnojiva je zapotřebí cca 2l ropy. Pro příklad, němečtí rolníci spotřebovali v roce 2015 1,8 miliónů tun průmyslově vyrobených hnojiv dodatečně k močůvce ze stáji se skotem a prasaty. Protože rostliny tolik dusíku nemohou spotřebovat, dostává se tento ve formě nitrátů do spodních vod a ve formě rajského plynu (ethylénu) do atmosféry. Dlouhodobě udržitelný tento způsob obhospodařování půdy není. Proto eko-zemědělství tato umělá hnojiva nepoužívá.
Několik rad a tipů jak napomoci lepšímu hospodaření s vodou, alespoň na vlastní zahradě přijde vždy vhod a ti prozíravější s tím začnou hned zítra.
Ať už jde v počátku o menší nebo větší investici. Upřednostňujte ke hnojení přírodní hnojiva - kompost, zelené hnojení (posečená tráva může klidně zůstat ležet na trávníku-prospěje mu to nejen jako ochrana proti rychlému odparu vody, ale také jako zelené hnojení), mulčujte záhony pokud máte tu možnost slámou případně senem nebo vyšší posečenou trávou - nebudete je muset tak často zálevat a rostliny si vytvoří silnější kořenový systém, kterým budou nasávat vláhu z větších hloubek. Posečené kopřivy jsou tím nejlepším ochranným prostředkem (chrání proti odparu, zároveň se z nich vyplavují látky posilující obranyschopnost rostlich a podporující zdravý růst rostlinných pletiv), přihnojujte popelem ze spáleného dřeva pokud jej používáte k vytápění, nechejte alespoń na malém kousky zahrady panovat královnu přírodu. Různorodost živočichů a rostlin prospěje k lepšímu vsaku a zádržnosti vody v půdě. Nekonečné zelené plochy monokultur jí neprospějí. Pokud je to u Vás možné zastiňte zahrady také alespoň párem větších stromů. Ořešák v blízksti domu odpuzuje dotěrný hmyz. Zbudujte rezervoár vody.
Ten kdo má tu možnost měl by již při plánování zahrady počítat s podzemním rezervoárem dešťové vody, minimálně pak s povrchovými zdržemi pro dešťovou vodu (jezírka, sběrače dešťové vody). Ani zřízení zdrže z betonové studniční zkruže není tak složité, (poradíme jak na to) a je lepší než plechový sud ve kterém se voda rychleji zahřívá. Od komářích larev si jednoduše pomůžete zasazením menších rákosů nebo i okrasného leknínu. Minijezírko je na světě. A nejen zpěvní ptáci ocení malé vodní zdroje k osvěžení v parných dnech.
Pokud se alespoň trochu nezmění pohled na způsob obhospodařování půdy a vodních toků budou se tato všechna vodní dílka do budoucna jen hodit a každá kapička vody je nad zlato.
A abychom nekončili na suchu ani my – dál najdete také pár chutných vodních receptů. No zkusili jste někdy grilovaný vodní meloun s limetkovým olejem a cukernou glazurou nebo melounovou bowli přímo z melounu? A limonáda nebo čaj z vodní máty chutná stejně dobře jako z té „normální„.
Rostlina měsíce
Vodní meloun – lat.Citrullus lanatus
Z Afriky pocházející, dnes celosvětově rozšířená v teplých oblastech pěstovaná užitková rostlina. Divoká forma je také nazývaná Tsamma-meloun.
Tipy
Melounová miska na melounové bowle
Rozpulte menší meloun a vydlabejte ho. Dužinu přímo skonzumujte nebo použijte k přípravě bowle. Půlky pak můžete použít na připravované bowle nebo k servírování jiných ovocných dobrot nebo nápojů. Po použití pak jednoduše zkompostujte nebo naložte na sladkokyselo.
Recepty
Grilovaný vodní meloun s limetkovoolejovou cukernou glazurou
Suroviny (na 4 porce):
600 g vodního melounu, 40 g cukru moučka, 4 snítky máty na ozdobení
Suroviny pro limetkovoolejovou cukernou glazuru:
60 ml limetkovoolivového oleje, 30 g moučkového cukru, chilli vločky podle chuti
Melounové bowle
Suroviny:
melouny podle počtu hostů, růžové šampaňské víno, pramenitá voda, květy nebo plody černého bezu nebo jahody (podle sezóny a chuti)
Melounová zmrzlina
Suroviny:
meloun, citronová šťáva, pár čerstvých mladých listů meduňky a máty