Z Afriky pocházející, dnes celosvětově rozšířená v teplých oblastech pěstovaná užitková rostlina. Divoká forma je také nazývaná Tsamma-meloun.

Popis:

Vodní meloun je poléhavá až popínavá jednoletá rostlina. Výhonky jsou tenké, hranaté a porostlé chloupky a mají rozvětvené úponky. Většina odrúd je podobně jako divoká forma silně rozvětvena, do délky až 10 m. Některé trpasličí odrůdy mají kratší výhonky a rostou spíše keřovitě. Kořenový systém je široce-rozpínavý, ale převážně ne hluboce zakořeněný. Listy jsou hluboce laločnaté a oboustranně ochlupené, čímž se odlišují od ostatních tykvovitých.

Jde o jednodomou rostlinu. Malé cca 1,5 cm velké květy sedí jednotlivě v raméncích vrchního listoví a jsou na rozdíl od ostatních tykvovitých nenápadně bledě až zelenožlutě zbarvené.

Plod je většinou 20-60 cm dlouhý, kulatý až podlouhlý s tmavě zelenou, pruhovanou nebo mramorovanou pevnou slupkovu.

Většin odrůd má dužninu červenou, ale k mání jsou také odrůdy se zelenou, oranžovou, žlutou nebo bílou dužinou. Semínka mohou být podle druhu také různé barvy (černá, hnědá, červená, zelená, bílá).

Jedlý podíl dužiny sestává z kolem 95,8% vody, 3,3% uhlovodíků, 0,2% vlákniny, 0,2% bílkovin, 0,2% tuku a 0,3 % minerálních látek, vitamínu A a C a antioxidativního barviva Lycopinu.

Divoké formy pocházejí z tropické západní Afriky a ne jak bylo dlouho míněno ze suchých oblastí jižní Afriky. V dnešní době jsou divoké formy v centrální Africe široce rozšířeny. Rostliny jsou relativně odolné proti suchým periodám a rostou nejlépe na úrodné písčité půdě na teplém slunečném místě.

Kulturní formy jsou dnes celosvětově pěstovány v tropických a subtropických oblastech, kde mohou také zdivočet a stát se nežádoucím „plevelem“.

Systematika:

⦁ var. lanatus je kultivovaná forma vodního melounu
⦁ var. citroides pojímá divoké formy
Bezsemenné druhy jsou pěstovány od roku 1951. V tomto roce bylo objeveno, že triploidní vodní meloun prakticky netvoří semena. K tomu byly uměle vypěstovány tetraploidní rostliny, které slouží jako mateřské rostliny a jsou opyleny pylem z diploidních rostlin. Vzniklé triploidní hybridy jsou sterilní a tvoří po opylení bezsemenné plody

Var. citroides

Divoká forma, nazývaná také Tsamma-Meloun nebo citrónový meloun. Plody mají bílou nebo světlezelenou dužinu a vedle hořkých divokých forem jsou k mání také kultivary, které jsou sice nejedlé, ale jejichž slupky jsou nakládány a mají velká semena jejichž výnos může být až 500–700 kg na hektar. Tyto jsou v Africe nazývány Egus. Semena, která nejsou hořká jsou pražena nebo semleta na mouku. Olej ze semen je používán na vaření. Vytlačená vláknina se používá k přípravě placek.

Světová produkce melounů obnášela v roce 2012 105 miliónů tun. K nejdůležitějším světovým pěstitelům patří v sestupném pořadí Čína,Turecko, Irán, Brazílie, Egypt a USA.

Plody jsou jako občerstvující a žízeň tišící ovoce. V Kalahari a dalších suchých oblastech Afriky byl po staletí důležitým vodním zdrojem pro lidi. Většinou jsou plody konzumovány čerstvé, v Africe také vařeny. Slupky mohou být nakládány nebo kandovány. V bývalých jižních oblastech Sovětského svazu byla šťáva z plodů používány k výrobě alkoholického nápoje nebo sirupů.

V Indii byly semena semílána na chlebovou mouku. Na blízkém a středním východě jsou konzumována pražená semena. V Číně, kde stojí používání semen v popředí, byly vyšlechtěny odrůdy s extravelkými semeny z nichž se lisuje Ootanga olej, který je přednostně používán v kosmetickém průmyslu a dále také ke konzumaci a jako lampový olej.

Také v evropské medicíně byl používán jako voduodvádějící prostředek.

Dějiny:

Plody byly původně pěstovány kvůli výživným semenům, jelikož je dužina divokých forem hořká.

Jestli byly tehdy vybírány nehořké formy není známo, ale první domestikované formy jsou známy z roku 2000 před Kristem ze starého Egypta a západní Asie. Rychle se rozšířily přes centrální Asii a Indii, 1000 let před Kristem byly pěstovány už také v Číně a Rusku.

Dlouho byly pěstovány převážne v suchých oblastech, tedy v tropech a středomoří. Římskými autory není vodní meloun zmiňován a v románských jazycích se také nevyskytuje žádný zdomácnělý název pro vodní meloun. To ukazuje na relativně pozdní rozšíření vodního melounu v našich zeměpisných šířkách. Jazykové studie nechají domnívat, že byl vodní meloun přivezen do jižní Evropy Araby při jejich otomanské invazi. V severní a střední Evropě nebyl nikdy pěstován.

 

 

Zdroj a foto: Wikipedie-Německo