Když jsem volila téma lednovo-únorového Občasníku tak mi určitě nepřišly na mysl všechny možné souvislosti. Při volbě rostliny, která by dobře reprezentovala získávání vlastní osevu, který je a bude stále důležitější pro náš život na této planetě mi ale zcela samovolně napadla Petržel. A hleďte moje dcera Petra (v překladu tvrdý kámen) přivedla v těchto únorových dnech na svět krásného syna Františka. Tedy se tentokrát budeme věnovat rostlině se stejným názvem a silnými hojivými a posilujícími účinky.

Historie a mytologie

Petržel byla považována již v antickém Řecku za léčivou rostlinu i když tam ve své době nebyla jednoznačně rozlišována od svého příbuzného z čeledi miříkovitých celeru. Je spojována s nymfou Kalypso z Odysseových cest, jež se jím ráda zdobila. Možná je v tom opět i kus poselství. Petrželové šperky, například náhrdelníky, můžou obsahem apiolových silic vyvolávat stavy božského opojení.

Dioskures, jeden z nejznámějších antických lékařů a vydavatel první monografie o 1000 rostlinách s hojivými účinky, vysoce cenil léčivou schopnost petržele, především při ledvinových potížích a potížích s jinými měchýři (slinivka, žlučník..).

Jaksi asi nedopatřením a naším cíleným úsilím je pěstována i kulturní a šlechtěná forma petržele v našich zeměpisných šířkách. Doma na kamenitých středompořských půdách se asi cítí lépe a také vzhledem k vysokému obsahu éterických silic i prospívá a učinkuje.

Účinné látky

Všechny části rostliny obsahují silici (nať 0,2%, kořen až 0,1%, plody 2-3%) s hlavní složkou apiolem a myristicinem a allyltetramethoxybenzolem. Všechny části rostliny aromaticky voní.

Užívaná část rostliny

Kořen, plod a nať.

Kromě známého použití petržele při potížích s ledvinami (např. ledvinový písek) zmíním i několik „babských rad “. Jako obklad petržel pomáhá při bolesti a otoku, například při vyvrtnutí. 10 g petržele pokryje denní dávku vitamínů.

Z čerstvé petrželové nati lze připravit také posilující bylinné víno. 20 g čerstvé petrželové nati nakrájíme, nasypeme do vínové láhve a zalejeme ½ l červeného vína. Lahev pak uzavřeme a necháme 10 odstát. Poté přecedíme přes plátýnko a pijeme ráno a večer skleničku.

Petrželový kořen je také vhodnou zeleninou pro konzervaci fermentací (viz Občasník)

Pokud si budete připravovat ze semínek čaj, tak opravdu s největší opatrností a pečlivě dodržovat dávkování. Obsah apiolu v semenech je velmi vysoký a ve velkých dávkách jedovatý. Vyvolává křeče v děloze (nebezpečný v těhotenství) a poškozuje játra, srdce a ledviny.

Sběr, úprava a výsev

Petržel je dvouletá bylina, která vytváří v prvém roce růžici přízemních listů a v druhém květonosnou, jemně rýhovanou a dutou lodyhu, až 1 m vysokou a v horní části rozvětvenou. Plody (dvojnažky) jsou vejčité, z boků smáčklé, šedozelené až šedohnědé, 2-3 mm dlouhé. Semínka na sadbu sbíráme při plné zralosti zhruba v druhé polovině srpna. Vždy za suchého počasí , ve dnech kdy alespoň tři po sobě jdoucí byly bez deště, v poledne ideálně ve fázi narůstajícího měsíce nebo úplňku. Nechte při sběru i semínka takzvaně „roztančit po záhoně“, nesbírejte je do posledního, vybírejte ty nejsilnější a nechte suché okolíky přez zimu na záhoně ať si ta zbylá semínka najdou vlastní cestu životem. Nejlépe je mít pár takových roztančených rostlin v jahodovém záhoně. Éterické silice petržele totiž nevoní slimákům a tak nám ty sladké lahůdky nespucnou.

Sesbíraná sadbová semínka pak skladujeme v plátěných pytlících, dobře uzavřených v temnu a suchu, nejlépe zavěšené na hůlce do prostoru tak aby se nestaly lehkou kořistí myšek nebo jiných hlodavců.

Vyséváme pak od března do půlky června. Kořeny sklízíme na podzim a také po celou zimu přímo ze záhonu. Na semínko necháváme vybrané nejsilnější rostliny růst napřezrok, aby mohly vytvořit květy.

 

Foto + text: vlastní

Zdroj: Naše rostliny v lékařství, MUDr. Jaroslav