Růže šípková je rostlinný druh čeledi růžovitých (lat. Rosaceae). S velikým odstupem od ostatních je nejčastěji divoce rostoucím druhem rodu růží (lat. Rosa) ve střední Evropě. Druhový přívlastek canina znamená něco takového jako podpsa nebo chcete-li méněcenná, prašivá. Její triviální název psí růže tak nemá se psy nic co do činění, nýbrž znamená, že se dá najít prakticky kdekoliv na světe. Z povrchního lidského pohledu tedy žádná vzácnost.

Jaký to veliký omyl. Pokud se nad tím trochu více zamyslíme nabízí nám Matka příroda naservírován jako na stříbrném podnose právě ve správný čas a prakticky všude na světě jeden z rostlinných klenotů. Doslova a dopísmene. Vždyť kdo by si nevšiml těch červeně svítících semafórků v podzimně-zimní šedi. Zázrak nebo prozřetelnost. Ať v tom chceme najít cokoliv, pragmaticky vzato máme tady po dlouhý podzimní a zimní čas bohatý zdroj vitamínu C, pektinu, flavonoidů, tříslovin a ostatních látek tolik potřebných k ochraně našich organismů před útočníky zvenčí.

Například ve sliznici žaludku a střev zamezují třísloviny rozmnožování bakterií a zpomalují a zastavují tak záněty. Na stejném principu dochází i k lepšímu hojení ran. Ve středověku platil tento červený lesní mužíček za velmi úspěšného léčitele nevolností a úplavice. Šípkový čaj má také močopudné účinky a podporuje správnou funkci žlučníku, ledvin a močového měchýře a je proto doporučení hodný při předcházení a podpůrné léčbě zánětu močových cest.

Moderní medicína se v poslední době zaměřuje také na jeho pozitivní účinky při prevenci a tišení problému spojených s arthrosou. V šípku obsažený „Galaktolipid“ se ukazuje jako látka zamezující negativnímu působení bílých krvinek. V případě zánětů kloubů totiž přispívají bílé krvinky paradoxně ne k jeho zastavení, nýbž k jeho udržení.

Šípkový olej se pak zase vyznačuje vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin a vitamínu A. Obě látky mají velký význam pro udržení zdravé a nepoškozené kůže.

Jako dílek velice dobře vymyšleného přírodního puzzle zapadají všechny tyto látky právě do podzimního a zimního času, kdy je naše tělo vystaveno většímu náporu škodlivých mikroorganismů a potřebuje nadmíru víc rovnováhu střevní mikroflóry a dostatečný přísun vitamínu C.

100 g čerstvých šípků obsahuje až 500 mg vitamínu C, zřetelně víc než obsahují citróny

Na tomto místě by bylo možná dobré zmínit trochu více o vitamínu C. Lidské tělo jej nedovede syntetizovat (na rozdíl od rostlinné a zvířecí říše – kromě vyšších primátů), tedy jej musíme dodávat vyváženou stravou. A nebojte se předávkování vitamínem C při jeho přirozeném příjmu, to znamená konzumací ovoce a zeleniny, nehrozí. Nadbytečná množství jsou bez problému z těla vyloučena.

Nejdůležitější úkoly Vitamínu C v lidském těle jsou mimo jiné

Důležitý Antioxidant – zachycuje volné radikály přímo v buněčném jádru a činí je neškodnými.

Ochrana cév – působí preventivně proti všem nemocem spojeným s Arteriosklerózou (vysoký krevní tlak, Angina pectoris, srdeční infarkt ..), protože udržuje krev řidší. Kromě toho udržuje vnitřní stěny cév hladké, takže se nemůžou tak lehce usazovat například Cholesterin atp.

Posílení vazivové tkáně – pojí bílkoviny a další látky do kolagenových vláken.

Zlepšení příjmu vápníku a železa – ve stěnách sleziny a střev uložené železo se prostřednictvím vitamínu C dostává do krevního řečiště a přispívá tak k transportu kyslíku a posílení imunitního systému.

Regulace hormonální hladiny například hormonů štítné žlázy, stresových nebo růstových hormonů.

Detoxikační účinky – vitamín C aktivuje jaterní enzymy, které jsou odpovědné za odbourávání toxických látek.

Vitamín C je vázán v ovoci a zelenině na minerální látky a bioflavonoidy Hesperidin a Rutin, které fungují mimo jiné také jako přirozené kyselé pufry a činí tak vitamín C pro naše tělo i přes jeho vysokou kyselost velice dobře snesitelným. Kromě toho zvyšují jeho příjem tělem až dvacetkrát. Čím je rostlina zralejší o to víc vitamínu C obsahuje.

Jednoduše řečeno a viděno stejně tak jako dovede šípkový lesní mužíček díky tomu co v něm je odolávat až do pozdního zimního času všem ústrkům nevlídného počasí, dovede posílit i nás.

Není výše uvedené víc než přesvědčivé pro to, abychom zařadili plody růže šípkové na náš podzimní a zimní jídelníček. Doba zralosti plodů ke sběru je říjen. Nejznámější formy jejího užití jsou čaje, sirupy a marmelády. My Vám však kromě těchto tradičních receptů a tipů přineseme jak už je nám vlastní i ty netradiční. Například Šípkový kečup, Šípkovou polévku nebo Šípkovo-šalvějovo-řebříčkový sirup.

A zase s námi příroda spolupracuje a pomáhá. Po projití mrazem plody měknou a to co nezvládnou naši opeření kamarádi nám zůstává k přímému zpracování bez námahy. Už jako děti jsme dovedli při našich zimních radovánkách ocenit, že se nám marmeládkové potěšení nabízí přímo z keře.

Já osobně to opět přičítám „civilizační slepotě„. Kdo by si nevšimnul těch v červených kabátcích a černé čepičce zářících plodů, jejichž krása obzvlášť vyniká po opadu listoví a v bílém sněžném hávu. Sesbírejte si je pro zhotovení dušičkového srdíčka nebo adventní větve. Stejně hezky jako v přírodě se budou vyjímat i u Vás doma.

A aby si přišly v předvánočním čase na své trochu i děti. Znají kousavé zlobítko. Víc si přečtětěte v oddíle Tipy.

 

Text: vlastní

Zdroj: Wikipedia.de, Kerngesund 2018, Salus