„Jsou stromy, které si budeš do smrti pamatovat jako některé lidské tváře; jsou stromy, které jsou téměř svaté.“ (Karel Čapek)

Taky by vás zajímalo, proč byla právě lípa zvolena naším národním stromem? Budou to ty srdíčka v koruně?

Tedy...

Lípy, jedny z největších stromů našeho klimatického pásu, byly v minulosti spojovány se spravedlností a s životní silou Země, která je divoká jako síla draka. Lípy tuto sílu ale zprostředkovávají klidným, utišujícím, léčivým a milosrdným způsobem. V mnoha kmenových oblastech našich předků a nejen Slovanů a Germánů byla lípa „Omfalem“ (pupkem), střediskem k setkávání a řešení sporů vedoucích ke spravedlivému trestu. Navzdory dnešnímu obrazu surových tvrdých Germánů byla lípa těmito kmeny považována za manifestaci božského vědění a soucitu. Kdykoli šlo o nalezení pravdy v právních sporech, scházeli se všichni pod starou lípou. Říká se, že pod ní se na světlo dostane čistá pravda, že její vůně naladí soudce milosrdně a rozhádané strany se smíří.

S lípou je spojována bohyně lásky Freya „Vládkyně země“, která je zřejmě nejvýznamnější a také nejkrásnější bohyní celého severského panteonu. Proto také lípa symbolizuje spíš ženskou energii a proti ní strojí dub se svou mužskou energií. Tuto symboliku převzali v pozdějších dobách také Slované, ačkoli domovem slovanských bohů byl „Pra-dub“.

Dub byl postupně stále více spojován s německým národem. Vyzdvihovaná byla síla, tvrdost a odolnost jeho dřeva. Naopak v lípě byly více spatřovány symboly spíše poetické, mírné a laskavé, které byly umocněné v době obrození. Obdiv k lípě vyvrcholil na Všeslovanském sjezdu v Praze roku 1848, kde se oficiálně stala lípa stromem Slovanů. Od té doby ji za svůj národní strom považují i Češi.

Symboliku má i to, že v Keltském stromokruhu, je lípa popisovaná jako chůva dubu. Chůvy velkých žen a mužů nevešly do dějin, udělaly svou práci a odešly. Stejně jako lípy, které se dříve sázely společně s duby, aby je chránily před spalujícím sluncem, ale později byly vykáceny a udělaly tak dubům prostor k dalšímu růstu.

Mnoho míst ve střední Evropě mělo dříve svou Vesnickou lípu, která tvořila místní centrum a byla místem setkání k výměně informací. Na začátku května se konaly pod tzv. tanečními lípami taneční zábavy. Většinou se konaly pod lípou také vesnické soudy.

Po válce nebo po morových epidemiích bylo zvykem vysadit tzv. Mírovou lípu.

Lípa je stromem s léčivými účinky a krásným světlým, k řezbářským účelům vhodným dřevem. Většina dřevěných středověkých soch je zhotovena právě z lipového dřeva a také výrobci hudebních nástrojů s ní rádi pracují. Před zavedením lnu a konopí (pravděpodobně do pozdní antiky) se používaly ve střední Evropě měkká vlákna lipového lýka k výrobě lan, rohoží, tašek, ale i oblečení.

Část užívaná k léčivým účelům je květ, který je potřeba sbírat v počátku rozkvétání, v našich zeměpisných šířkách zhruba ke konci června a na začátku července. Užívá se vnitřně v nálevu ( ½ čajové lžičky na šálek vody, 2x až 3x denně) při horečnatých onemocněních z nachlazení, také při onemocněních močového měchýře a ledvin a jako prostředku podporujícího žaludeční činnost. Jinak má stejné použití jako květ černého bezu.

Kromě známého lipového čaje si z jejích květů můžete připravit, lipovou limonádu, bowli nebo třeba lipové želé. Více v oddíle Recepty.

Při sběru musíme dávat pozor na záměnu s lípou americkou a lípou plstnatou, které jsou k léčebným účelům nevhodné, ale často se vysazují v parcích.

 

Zdroj: článek Život pod stromy: Lípy – chůvy s dračí silou- Martina Lukešová 12.8.2015

Wikipedia.de

vlastní