O bříze by se toho dalo napsat opravdu hodně. Ponecháme si ji pro nás jako jednu z klíčových rostlin pro další vydání Občasníku a pro začátek se budeme hlouběji věnovat těm asi nejznámějším hojivým, kosmetickým a užitkovým produktům z břízy.

Pro radost a trochu symboliky pak také velikonoční ozdobě z březové kůry, i když právě zde by výčet možných výrobků vyšel na stránku. Pro svoji  voděnepropustnou  vlastnost  byla dříve používána pro výrobu nejrůznějších předmětů pro domácnost a také k ošacení. Tedy o  tom taky někdy příště.

Botanicky jde o listnatý strom, který může dorůst až výšky 30 m. Jejím nápadným znakem je lesklá papíru podobná kůra. Je to pionýrský strom velice rád rostoucí na suchých a nevýživných půdách (na rozdíl od břízy pýřité – Betula pubescens). Jedná se tedy o úžasný nenáročný předskokan nebo „drenážní“ strom  do jakékoliv zahrady. Více v rubrice Tipy a nápady. V této rubrice najdete také informace o způsobu získávání snad nejznámějšího hojivého a kosmetického prostředku z břízy - březové vody a dále návod na výrobu tradičních omlazovacích březových metliček a velikoční březové barvy na vajíčka.

Listy jsou kosočtverečné nebo trojhranně vejčité, dlouze řapíkaté, dvakrát pilovité a lysé. Mladé pupeny a čepele listů jsou pokryty žlázkami, jejichž částečně cukerný sekret je činí lepkavými. Sběr listů se doporučuje časně zjara zhruba dva měsíce po rozvití při dorůstajícím měsíci. Jejich hojivá síla spočívá hlavně v obsahu saponinů, flavonů a silice, jejichž množství kolísá podle stáří listů od 0,05-0,5% (pupeny mají 4-6% silice), pryskyřice a třísloviny (5-9 %). Více o  léčivých účincích listů a pupenů a způsobu použití najdete v rubrice Recepty.

Nedá mi to a přece jen velice krátce k mytologii. Ani staří Římané ani v léčitelství zběhlí Řekové neměli vědomosti o léčivé síle břízy. Je to typický strom severní a střední Evropy a její  původní praobyvatele Kelty. Ti v ní uctívali bohyni Brigid, která přinášela světlo tedy nový život. První runa Beth se odvolává na břízu.

V prehistorické době si zhotovovali lidé z březového dřeva také ochranné amulety a z její šťávy, která vytékala z navrtaných starších kmenů si míchali Germáni posilující a zkrášlující nápoj, který je tak bohatý na cukr, že si z něj později zhotovovali také víno. Jelikož březová štáva prýští tak hojně, mělo se za to, že muži jeho ztracenou sexuální sílu a ženě plodnost navrací.

S břízou jsou spojeny také nespočetné až tajuplné historky. Čarodějnice se měly údajně pohybovat na košťatech z břízy. Z dnešního pohledu  může být  vznášení na koštěti možná úsměvné, ale ve středověku splnil tento mýtus, jak je  patrné na středověkých inkvizitorských procesech s čarodějnicemi svůj tragický účel.

Přitom velice zjednodušeně řečeno jde vlastně o symbolickou metamorfózu. Jméno pohanské, germánská věštkyně  Waluburg, která byla ve své době spolu se svými  spolusouputnicemi a vlastně všemi ženami jako dárkyněmi nového života brána ve velké úctě, pochází částečně od Walu, což v překladu znamená Hůl (koště) - cechovní znak pohanských věštkyň.

Výraz Hexe - čarodějnice zase z etymologického Hagazussa v překladu jezdkyně přes plot neboli žena, která se přes plot (hag) – tedy z dosahu církve, odvážila dívat (zussa). Byly to následovnice pohanských věštkyň a vědem s hlubokou znalostí přírody a léčitelství. Pro neuchopitelnost (a tedy i neovladatelnost) jejich počínání však byly označovány za čarodějnice. A ty mohly i na koštěti létat.    

Jak daleko a proč vlastně bylo pro starověkou a středověkou patriarchální římskokatolickou církev tak důležité udělat z přirozené radosti ze života, náruživosti, chuti k životu a velké odvahy, převážně „jednodušších“  lidí a tím i z původních jarních pohanských zvyků plných nespoutaného veselí, ve smyslu „účel světí prostředky“, vlastně čarodějné jednání, je na snadě. Od nepaměti platí, že tyto vlastnosti jsou nekontrolovatelné, tedy neříditelné a špatně ovladatelné. To starověká a středověká katolická církev své doby nepotřebovala.

V tradici májového stromu žije uctění břízy jako stromu symbolizujícího radost z nového jara dodnes. Při svátku nanebevzetí páně krášlí katolící procesní cesty březovými ratolestmi.

 

 

Zdroj: CH. Fuchs - Vykuřování  v rytmu ročních období

K.H.Reger - Hildegard Medizin

Mudr. J.Korbelář, Z.Endris - Naše rostliny v lékařství